Taková jiná řečová výchova…

Původně jsem měl záměr, že si jeden po druhém popovídáme o tom, co nás baví a co rádi děláme. Jakmile ale první řekl, co rád dělá, když přijde domů, už jsme tohle téma neopustili. Ne proto, že by žáci nevěděli, co jiného říct, ale protože chtěli prostě všichni říct to své… CO RÁD DĚLÁM DOMA.

Toho jsem musel využít. Natáhli jsme s žáky zelené plátno, připravili stoleček… „Pokud chceš povídat o tom, co rád děláš, tak nám to ale i ukaž…“ „Třeba na iPadu?“ „Jo, proč ne.“ 🙂 … tak jsme na stoleček ještě přidali iPad. Naše povídání bylo trošku zelené, řízené, nervózní, rušivé, koktavé, někdo poprvé, jiný popáté… Někdo potřeboval trošku více „nahodit“, jiný méně, ale účel jsme splnili a hlavně se u toho náramně pobavili.

Žáci jsou krásně nervózní, mají-li mluvit. Jakmile mají něco ukázat na iPadu, všimněte si, jaká je to najednou samozřejmost 🙂

Translate »